Scholasterie
Na Masarykově náměstí č. p. 104/18 a 103/20 se v sousedství kostela nachází jednopatrová stavba bývalé scholasterie, dnešní muzeum a cukrárna. Při detailnějším zkoumání pozorovatel zjistí, že se jedná o jednu budovu, oddělenou okapem a různě odstínovanou žlutou barvou fasády na dvě, dnes již od sebe úplně oddělené části. Na budově muzea obvykle visí plátno oznamující název právě probíhající výstavy. Pokud chcete výstavu navštívit, do muzea vstoupíte malými dvířky, která jsou součástí velkých dřevěných vrat.
Počátky stavby sahají k přelomu 13. a 14. století. Od nepaměti patřila olomoucké metropolitní kapitule u sv. Václava a prvním doloženým scholastikem, tj. čtvrtým kanovníkem olomouckým, je v roce 1234 Petr. Po něm následuje více než 70 kanovníků, kteří se na zdejším panství vystřídali. Z nejvýznamnějších scholastiků můžeme uvést např. v letech 1357–1380 Petra Vavřinců – domácího kaplana Karla IV., v letech 1389–1408 mistra Petra ze Všerub, kaplana Václava IV., v roce 1607 Jana Jakuba Wakhera z Wakhenfeldu, právníka a dvorního radu císaře Rudolfa II., v letech 1626–1638 Jana Jeronýma Piccinardiho – zemského medika moravského nebo v roce 1706 Viléma Vojtěcha Libštejnského z Kolovrat, jenž nechal o dva roky později vystavět honosnou barokní sýpku, která však musela ustoupit spolu se dvorem, stájemi a zahradou v polovině 70. let 20. století výstavbě nové školy. Nesmíme zapomenout na scholastika Ferdinanda Řehoře, hraběte Gianiniho, působícího zde v letech 1748–1757, v jehož době byl zdejší kostel přestavěn do barokního stylu.
Původně k celému majetku patřil i scholasterní mlýn, stojící na místě pozdějšího (dnes již rovněž neexistujícího) Skřepkova mlýna. Ten byl však od povinností ke scholasterii osvobozen v letech 1612–1615 za scholastika Jana Bergera z Bergu. Z té doby také pochází dnešní vzhled scholasterní budovy. Dokazuje nám to renesační pískovcová deska, která je umístěna v průčelí objektu scholasterie, nad vchodem do bývalé fary, a jsou v ní v hlubokém reliéfu vymodelovány následující 3 znaky:
První znak je umístěn uprostřed horní části desky. V bohaté rolverkové kartuši je položen čtvrcený oválný štít, v jehož prvním a čtvrtém poli je 6 špic v postavení čtyři nad dvěma, v druhém a třetím poli se nachází orlice s šestipaprsčitou hvězdou na prsou. Na štít je postaven latinský kříž s korunou. Nad štítem se vznáší biskupský klobouk, z něhož splývá pletená šňůra, tvořící po každé straně 6 uzlů, odpovídajících hodnosti biskupa. Jedná se tedy o znak olomouckého biskupství v podobě užívané po roce 1588.
Druhý znak se nachází v dolní části desky, na heraldické pravé straně. V bohaté rolverkové kartuši je položen oválný štít, v němž je 6 špicí v postavení čtyři nad dvěma. Pole štítu je damaskováno rostlinným motivem. Jedná se zřejmě o znak kroměřížské kolegiální kapituly.
Třetí znak se nachází dole na levé straně. Opět leží v bohaté rolverkové kartuši položen čtvrcený gotický štít, v jehož prvním a čtvrtém poli je nad trojvrším rozkřídlený pták slavík. Druhé a čtvrté pole je šikmo rozděleno na čtyři pole. Uprostřed celého štítu je prostý srdeční štítek. Na štít je postavena přímo hledící korunovaná turnajová přilba s přikryvadly. Klenot tvoří ruka, třímající tureckou šavli – starý znak vladyků z Bergu. Nad znakem se vznáší klobouk, z něhož splývá pletená šňůra, tvořící po každém boku tři uzly, odpovídající hodnosti kanovníka. Zobrazený znak náleží Janu Bergerovi z Bergu, jenž byl v roce 1613 olomouckým scholastikem.
V dolní části desky mezi druhým a třetím znakem je letopočet 1613, datující dobu stavby scholasterie. Řemeslné a umělecké zpracování znakové desky dosvědčuje, že se jedná o velmi kvalitní sochařskou práci.
Znak ze scholasterní sýpky býval umístěn ve štítu honosné barokní sýpky, zbourané před zahájením výstavby nové ZŠ. Dnes je uložen ve zdejším muzeu. V bohaté rolverkové barokní kartuši, provedené z jemnozrnného pískovce, je položen gotický štít. Dole, oddělen od štítu okřídlenou hlavou barokního andělíčka, položen nápis:
GVILIELMVS ADALBERTVS
LIEBSTEINSKI: S: R: I: COMES
KOLOWRAT, CATHEDRALIS
ECCLESIAE OLOMVCENSIS PRAELATVS
SCHOLASTICVS: HVC AEDIFICAT
GRANARIVM
Na gotickém štítě je umístěna orlice s jetelovitě ukončeným perisoniem, nesoucí na hrudi korunovaný rakouský štítek. Zobrazený znak je rodovým erbem Kolovratů-Libštejnských. Na nově založenou sýpku ho nechal umístit scholastik Vilém Libštejnský z Kolovrat, jak hlásá výše uvedený nápis. Chronogram udává, že se tak stalo roku 1708.
Renesanční vzhled budovy se zachoval dodnes, avšak interiéry byly počátkem 18. století přestavěny barokně. Fara bývala v levé části budovy až do roku 1904, kdy si farníci vystavěli novou pseudorenesanční budovu na protější straně náměstí č. p. 546/9. Posledním olomouckým scholastikem byl v letech 1944–1948 ThDr. Stanislav Zela.
V roce 1949 byla budova s tehdejším areálem zestátněna a předána MNV, který provedl potřebné opravy tak, aby mohla sloužit muzejním účelům. Samotné muzeum bylo ve Šlapanicích již od roku 1934, ale do té doby nemělo vyhovující prostory. V letech 1955–1956 byly provedeny také opravy střechy, omítek a vstupní haly a muzeum se stalo Okresním vlastivědným muzeem pro Brno-venkov. Postupem dalších let 1962–1965 se stalo pobočkou Okresního muzea v Ivančicích. Dlouhodobě neprováděné opravy a tíha nové školy, postavené na svahu nad scholasterií, přispěly k tomu, že budova musela být v 2. polovině 80. let pro havarijní stav uzavřena a tím byly i znepřístupněny veškeré sbírky. Ty byly posléze převezeny do depozitářů v Tišnově-Předklášteří, odkud se po částech začínají navracet. Od roku 1992–1995 proběhla generální rekonstrukce budovy z finančních prostředků MěÚ Šlapanice a dnes slouží opět Muzeu Brněnska (dříve Okresnímu muzeu Brno-venkov). Sídlí zde i jeho vedení.
Více na www.slapanice.muzeumbrnenska.cz.
