Orlovna
Budova vymezující jižní okraj Masarykova náměstí (č. p. 223/2), čelní pohledovou stranou obrácená ke kostelu. Stavení ve stylu novější architektury selských obcí a městeček brněnského venkova. Neodmyslitelná součást historického jádra našeho města – těmito slovy byla popsána budova orlovny na titulní straně občasníku Vlastivědného kroužku ve Šlapanicích Budína.
K čemu všemu budova městu Šlapanice ve své historii sloužila? Nejprve to byl čtvrtlánový statek, zmiňovaný již na počátku 17. století a v první polovině 18. století spojovaný s rodinou Smolníků. V roce 1857 je zde kromě hospodářství zmiňován i kupecký krám Františka Webera. Jeho syn Ferdinand připojil k obchodu i hospodu, v níž se scházelo několik českých vlasteneckých spolků (Čtenářsko-zábavní klub, Svatopluk, Kosmák, Slavia aj.).
Roku 1927 zakoupil celý objekt Spolek pro postavení a udržování orlovny. Více než dvě desetiletí pak slouží jako spolkový dům Jednoty ČSL Orel, jehož odbor byl ve Šlapanicích založen již roku 1913. Po únorovém převratu byl Orel sloučen se Sokolem, hostinec zrušili a budova sloužila jako sídlo vzdělávacích institucí. Dlouhá léta nebyla udržována, a když byla v devadesátých létech vrácena původním majitelům, stálo nemalé náklady ji restaurovat. Dnes opět plní původní účel kulturního, vzdělávacího a sportovního střediska.
Dochovaný zápis o činnosti Československého Orla praví:
Československý Orel, jehož organisačním článkem jest naše jednota, jest organisací kulturně-tělovýchovnou, výslovně nábožensko-národní. Z toho důvodu zúčastňuje se mimo svých podniků také všech všenárodních slavností, pokud jest zaručena úplná tolerance přesvědčení. Tím, co v předchozím krátkém nástinu jest uvedeno, není ani zdaleka vyčerpána veškerá činnost jednoty. K podrobnému zpracování kroniky jednoty, jež by byla velice zajímavou, bylo by zapotřebí dlouhé doby usilovné práce. Ale i to, co zde stručně podáváme, stačí snad k posouzení a zhodnocení významu jednoty nejen z hlediska orelského, ale i národního. Nejmenujme osob zasloužilých o rozvoj, o těch mluví zápisy v protokolech a schůzích. Prosíme veřejnost, aby přijala tento spisek s takovou láskou a opravdovostí, s jakou jest psán. Dvacet roků usilovné a užitečné práce je za námi. Všem bývalým a dosavadním pracovnicím a pracovníkům, sestrám a bratřím náleží náš orelský dík!
Jdem věrně za svou metou! Zdař Bůh!
Rada jednoty.
S činností Orelské jednoty je spojeno jméno P. Františka Dempíra (1879–1958), učitele náboženství. Byl velmi aktivním členem, působil jako režisér a sbormistr.
Více na www.orelslapanice.cz.
