Zdeněk Dvořáček
Narodil se ve Šlapanicích 24. října 1929. Jeho dědeček byl bratrem malíře Aloise Kalvody, jenž se stal jeho vzorem. Bydlel na Dlouhé ulici, kde rodiče měli obchod se smíšeným zbožím. V letech 1948-1949 studoval na Pedagogické fakultě UJEP v Brně. V letech 1949–1953 absolvoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě. V prosinci 1953 byl zatčen a v březnu následujícího roku odsouzen na pět let za „velezradu“ a uvězněn v jednom z nejtěžších žalářů – v uranových dolech v Jáchymově. S podlomeným zdravím a zcela vysílen se vrátil v prosinci 1958 domů do rodných Šlapanic. Nejprve nemohl získat odpovídající zaměstnání, a tak pracoval dvě léta jako pomocný dělník a topič v místním závodě Dehtochema. Později získal místo grafika v návrhárně Grafia, n. p., v Brně, kde pracoval až do konce života. Odešel předčasně 16. ledna 1988.
Již od začátku umělecké tvorby si Dvořáček razil bez ohledu na nepříznivé existenční podmínky svou vlastní tvůrčí cestu. Ve výtvarném projevu se brzy vymkl svým učitelům z bratislavské akademie. Byl nesmírně pilný a pracovitý. Od roku 1959 se pravidelně zúčastňoval výstav brněnské pobočky Svazu výtvarných umělců.
V roce 1969 byl spolu s R. Filou, B. Matalem, O. Mikuláškem a L. Vaculíkem zakládajícím členem Sdružení Q Brno. Z třicetileté umělecké tvorby zůstalo po Mistrovi rozsáhlé dílo nejen malířské, ale i grafické (cykly Krajiny, Štíty a totemy, Zvěrokruh). Obrazy jsou promyšlenými a umělecky procítěnými kompozicemi, v nichž je patrná hra barev a tvarů, harmonie, úcta k řádu a rovnováze přírody.
