Cyril Kuklínek
Do Šlapanic se přiženil v roce 1944, narodil se 5. září 1915 v Praci. Byl zaměstnancem Brněnské, později Občanské tiskárny a pak vedoucím brněnského knihkupectví v Typosu. Jeho zálibou bylo ochotnické divadlo, které hrával i režíroval. Zejména se líbily jeho operety. Na jeviště šlapanické sokolovny svého času zavítal jeho přičiněním i Miroslav Horníček. Působil i na politické scéně – v letech 1971–1981 byl poslancem ČNR v oblasti obchodu, služeb a dopravy a v této funkci se zasloužil o výstavbu nové školy a obchodního domu Družba. Zemřel 28. května 1990. Stihl se ještě podílet na přípravě prvních svobodných voleb.
Tereza Grygarová-Groszmanová
Divadelní a filmová herečka a dabérka Tereza Grygarová-Groszmanová se narodila 29. července 1974 a její rodný kraj je kolem Železnice v Podkrkonoší. Pomyslné jablko nepadlo daleko od stromu, oba rodiče ochotničili, a tak po jejich boku od dětství vystupovala v mnohých představeních ochotnického souboru a několikrát se dostala i na Jiráskův Hronov. Po škole nejprve vystudovala Konzervatoř Brno a poté Pražskou konzervatoř a Divadelní fakultu AMU. V roce 1994 byla angažována do Národního divadla Brno a když úspěšně absolvovala konkurz v Itálii a stala se jednou z vybraných hereček z východní Evropy, přerušila brněnské angažmá a za osm let působení v Itálii natočila dva filmy, dva televizní seriály a podařilo se jí dostat i na divadelní prkna. Působila v Římě, Florencii, Padově či Rimini. Tam jí také byla udělena cena za přínos italské kultuře a cena novinářského syndikátu.
V roce 2003 se vrátila zpět do vlasti a pokračuje v brněnském angažmá. V roce 2020 obdržela cenu Thálie v kategorii činohra za roli Mirandolíny ve stejnojmenné hře Carla Goldoniho, kterou i sama přeložila. Zahrála si například v českých filmech Westernstory a Slečna Guru a v seriálech Labyrint, Četnické humoresky, Policie Modrava nebo Specialisté. Kromě rozhlasových her také dabuje například seriály Komisař Rex, Sabrina – malá čarodějnice, nebo Pobřežní hlídka. Od roku 2006 žije ve Šlapanicích, které se staly jejím druhým domovem.
Antonín Moskalyk
Režíroval populární seriály Četnické humoresky a Dobrodružství kriminalistiky, legendární televizní zpracování Babičky s Jarmilou Kurandovou a Libuší Šafránkovou v hlavních rolích či filmovou pohádku Třetí princ.
Světlo světa spatřil v Chustu na Podkarpatské Rusi 11. listopadu 1930. Jeho otec Petr tam působil jako odborný učitel na měšťanské škole. Obecnou školu vychodil Antonín ještě v kraji Nikoly Šuhaje. Do života rodiny pak zasáhl Mnichov a Moskalykovi se po maďarském záboru kraje, v němž žili, složitými cestami přes Rakousko dostávají až do sběrného uprchlického tábora ve Slatině. Odtud se koncem války rodina přestěhovala do Šlapanic na Čechovu ulici č. p. 481, pak bydlela na Nádražní č. p. 1023 a Jiráskově č. p. 725.
Maturoval roku 1950 na gymnáziu v Brně na Křenové, divadelní dráhu zahájil v Bratislavě. Režisérství na pražské DAMU absolvoval v roce 1958 a téhož roku vstoupil do Československé televize. Zároveň spolupracoval s Alfrédem Radokem na inscenacích Národního divadla. Má za sebou úctyhodnou řádku inscenací i filmů (kromě již zmíněných např. Dita Sachsová, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Kukačka v temném lese, nebo seriál Panoptikum města Pražského s Jiřím Adamírou v hlavní roli rady Korejse, který úspěšně navázal na oblíbeného Jaroslava Marvana alias radu Vacátka).
Antonín Moskalyk po zásluze vstoupil v roce 2005 do televizní Dvorany slávy. Třetí řadu televizního seriálu Četnické humoresky už mu osud nedopřál dokončit. Vážné nemoci podlehl v Brně dne 27. ledna 2006.
Jaroslav Rektořík
Doc. Ing. Jaroslav Rektořík CSc., se narodil v Brně 29. září 1937, ale celý život žije v rodném městě. Vyučený dřevomodelář, absolvent Průmyslové školy slévárenské, VUT Brno, kandidát technických věd, docent oboru veřejná ekonomie. Po profesní stránce působil od roku 1994 na Masarykově univerzitě jako odborný asistent, v letech 1999–2014 jako docent a proděkan na Ekonomicko-správní fakultě a do roku 2018 jako garant oboru management sportu na Fakultě sportovních studií.
Je autorem či spoluautorem téměř šedesáti odborných publikací, učebnic a statí v odborném tisku z oblasti ekonomiky, veřejné správy a sportu. Věnoval se činnosti pedagogické, vědeckovýzkumné a absolvoval několik akademických stáží. Na přelomu tisíciletí byl pověřen přípravou a realizací vzdělávání úředníků územních samosprávných celků, úředníků Vězeňské služby ČR, návrhy na řešení vztahu státu a církve a ekonomickým vyhodnocováním škod při záplavách v roce 1997 a 2002. Za svoji profesní činnost se mu dostalo několik ocenění vědeckou komunitou.
V rodných Šlapanicích je ale znám především jako nadšený divadelní ochotník, režisér, a organizátor hudebně-publicistických pořadů při cimbále, večerů pro sportovce, silvestrovských zábav, sokolských plesů a karnevalů či sletů sokolských divadelníků. Jako herec ztvárnil na šlapanických prknech padesát dva rolí, režijně pak připravil šestnáct divadelních her z toho pět zpěvoher. V letech 1954–1986 člen výboru Divadelního odboru TJ Sokol z toho posledních 10 roků ve funkci předsedy. Řídil přípravy a realizaci rekonstrukce jeviště v budově sokolovny v letech 1981–1983 a spoluautorsky se podílel na publikaci Divadelní Šlapanice vydané k 90. výročí vzniku ochotnického divadla TJ Sokol. Od roku 2000 je čestným předsedou Šlapanického ochotnického divadla. Je autorem několika výstav o místní ochotnické činnosti a nemalou měrou se zasloužil o zachování a vystavení historických loutek sokolského divadla. Působil jako moderátor Šlapanických slavností a je příležitostným dopisovatelem Šlapanického zpravodaje.
Antonín Streit
Celuloidový pás zachytil tohoto divadelního a filmového herce v menších rolích ve filmech „Řemeslo má zlaté dno“ a „Ulice zpívá“, zahrál si i roli MUDr. Marka v Lamačově slavném filmu s Vlastou Burianem „U pokladny stál“ (1939).
Antonín Streit (Štrajt) se narodil ve šlapanické Jungmannově ulici 25. února 1908. Učarovalo mu divadlo. V Praze studoval dramatickou školu K. Želenského (1926–1928) a zpěv, od roku 1929 hrál v košickém divadle. V letech 1931–1939 si spolu s K. Adámkem zřídil vlastní divadelní jednatelství (agenturu), hrál v divadle Urania na Smíchově a hostoval i v Brně. Neušel pozornosti Vlasty Buriana, který ho v roce 1937 angažoval pro svoje divadlo ve Vodičkově ulici. Streit v něm hrál až do roku 1945, většinou role milovníků.
Po válce Burianovo divadlo zaniklo a z herce se stal zemědělec. Vrátil se do rodných Šlapanic, oženil se s vdovou Annou Jarolímovou a začal hospodařit na gruntě. Po vzniku JZD se stal vedoucím úseku chovu skotu. Zemřel zapomenut, sám a nemocen v roce 1994.
Antonín Strnad
Mezi významné osobnosti v oblasti kultury, které spojily část svého života s naším městem patří také filmový a divadelní herec a režisér Antonín Strnad. Narodil 6. června 1885 se v Králově Poli, vyučil se prodavačem, ale táhlo jej to k divadlu. V sedmnácti letech zběhnul ke kočovné Choděrově divadelní společnosti a do roku 1912 vystřídal ještě společnost Štětkovu, Lacinovu, Jeřábkovu a Doubravského, kde získal řadu cenných hereckých zkušeností. Těsně před první světovou válkou začal hrát v brněnském Zemském divadle, po jejím skončení se do Brna vrátil ale již v roce 1922 byl díky Karlu Čapkovi přijat do Vinohradského divadla v Praze, kde setrval více jak čtvrtstoletí. Jeho herecký rejstřík byl bohatý, dokázal zahrát role komické i tragické a seděly mu především salonní uhlazené typy. Od roku 1927 působil po deset roků jako externí režisér rozhlasových her v Radiojournalu, kde nastudoval 391 her. Kromě divadelních kusů ztvárnil v letech 1925-1947 také několik menších filmových rolí ve dvanácti českých filmech. Asi nejznámější filmovou rolí je prezident banky Karviš, ve Slavínského filmu Zlaté dno z roku 1942, dodnes často reprízovaném, kde si zahrál po boku Vlasty Buriana i dalšího šlapanického herce Antonína Streita. Kromě herectví se věnoval také organizační činnosti a aktivně působil ve Svazu československého herectva a v Ústřední jednotě českého herectva. V roce 1948 opustil prkna Vinohradského divadla a stal se uměleckým šéfem oblastních divadel v Pardubicích a Novém Boru, kde pomáhal při jejich poválečné obnově.
V roce 1950 odešel na zasloužený odpočinek a odstěhoval do rodiště své druhé manželky, do Šlapanic. Zde se spřátelil s místními ochotníky a v letech 1951-1953 s nimi režijně nastudoval pět divadelních her, ve kterých si i zahrál. Od roku 1953 kdy se do ulic zaváděl místní rozhlas připravoval po třináct roků režijně tzv. Rozhlasové okénko. Z prvního manželství měl syna Stanislava 1906-1993, který šel v otcových šlépějích. Antonín Strnad prožil v našem městě posledních dvacet roků svého života a zemřel 11. srpna 1970 ve věku 85 let.
Libuše Šafránková
Populární česká divadelní a filmová herečka se narodila v Brně 7. června 1953. Ve Šlapanicích prožila dětství a mládí, chodila zde do školy. Setkání s Marií Mrázkovou, která na JAMU vyučovala pohybovou výchovu, pro ni bylo osudové. Vystudovala dramatické oddělení brněnské konzervatoře (1971) a už během studií vystupovala v Mahenově činohře. Antonín Moskalyk si ji vybral do role Barunky ve svém filmu Babička, a měl šťastnou ruku. Po studiích nastoupila pražská angažmá; nejprve v Divadle Za branou, pak v Činoherním klubu. Hrála i v Národním divadle. V Praze poznala svého manžela, herce Josefa Abrháma. Vzala si ho v roce 1976.
Asi nejslavnější je její Popelka ve Vorlíčkově pohádce z roku 1973. Zaskvěla se v mnoha dalších rolích – např. jako mladá zamilovaná vodnice Jana ve filmu Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, v titulní roli pohádky Princ a Večernice, princezna Milena v Třetím princi, manželka knihkupce a falešného číšníka Vrány ve Smoljakově komedii Vrchní, prchni, nevěrnice v komedii Jiřího Menzela Vesničko má středisková, starostlivá maminka Součková v Obecné škole a Loukova přítelkyně Klára v oscarovém Koljovi. Ze seriálových rolí jmenujme Náhrdelník nebo Cirkus Humberto. Propůjčila svůj hlas pohádkové princezně Arabele.
Ve druhé řadě tohoto seriálu (Arabela se vrací – 1990) si Arabelu zahrála její o pět let mladší sestra Miroslava. Spolu hrály v Malé mořské víle (1975) na motivy Andersenovy pohádky. Miroslava si zahrála ještě třeba roli Borůvky v dnes již klasické Kleinově komedii Jak svět přichází o básníky (1982). Její první rolí před kamerou byla postava Blaženy ve filmové adaptaci známé knížky M. Majerové Robinsonka.
Lásku k divadlu obě sestry určitě zdědily po svém tatínkovi, který se ve šlapanické sokolovně podílel na přípravě ochotnických představení. Mladičká Miroslava si na jevišti sokolovny zahrála Haničku v Jiráskově Lucerně, na stejných prknech vystupovala v počátcích své úspěšné kariéry i Libuše.
Libuše Abrhámová, roz. Šafránková zemřela v Praze 9. června 2021 ve věku 68 let.
Miroslava Šafránková-Drozdová
Herečka Miroslava Šafránková-Drozdová je mladší sestrou Libuše Šafránkové-Abrhámové. Narodila se 11. června 1958 v Brně, dětství a mládí prožila ve Šlapanicích a stejně jako její sestra začínala na prknech šlapanického ochotnického divadla. Před kamerou se poprvé objevila v roce 1973 ve filmu Přijela k nám pouť a rok na to vytvořila hlavní roli ve filmu Robinsonka. V pohádce Malá mořská víla si zahrála spolu se sestrou Libuší a roli Borůvky vytvořila také ve filmu Jak svět přichází o básníky. V televizním seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem říše pohádek vytvořila titulní roli princezny Arabely.
V 80. letech se provdala do tehdy západního Německa a pod jménem Miroslava Stein hrála v několika televizních inscenacích a filmech. V letech 1986-1989 žila v Mexiku, kde se rovněž věnovala herecké profesi a po návratu do Česka natočila několik televizních titulů.
