Antonín Fišer
Prof. MVDr. Antonín Fišer, DrSc., se narodil ve Šlapanicích 22. 4. 1934. V mládí aktivně sportoval (tenis, kopaná, hokej, košíková). Gymnázium ukončil v roce 1952 a nastoupil studium na Veterinární fakultě VŠZ v Brně. Po jeho absolvování nastoupil v roce 1958 jako okresní veterinární gynekolog a obvodní veterinární lékař v okrese Liberec. V roce 1963 přešel do Ústavu zoohygieny Veterinární fakulty VŠZ v Brně jako odborný asistent a působil zde pedagogicky i výzkumně. CSc. (1969); doc. (1978); přednosta Ústavu zoohygieny VFU Brno (1990); DrSc. (1992); profesor oboru zoohygiena (1993); 1995 – aktivní člen Akademie věd v New Yorku (1995). Stáže: 1974 – studijní pobyt Francie (ENV Lyon, ENV Toulouse, INRA Nouzilly prés de Tours; 1979–1984 expertizní pobyt – profesor Vysoké školy veterinární v Alžíru (ENV Alger).
Je autorem řady odborných publikací a učebních textů pro výuku zoohygieny. Jeho odborné práce jsou citovány také v zahraniční odborné literatuře a za svoji činnost obdržel několik ocenění od Ministerstva zemědělství a Státní veterinární správy. I dnes v důchodovém věku (od r. 2002) je členem Bioklimatologické společnosti při ČAV a Společnosti veterinárních lékařů v Brně. K jeho zájmům patří houslová hra (je dlouholetým členem Helfertova orchestrálního sdružení a houslistou cimbálové muziky Vrčka). Literárně je činný v oblasti regionální historie a v historické sekci Společnosti veterinárních lékařů. Jeho jméno figuruje v publikaci „Kdo je kdo“ mezi nejvýznamnějšími 5000 osobnostmi ČR, ale také v mezinárodním sborníku „OUTSTANDING PEOPLE OF THE 2OTH CENTURY“, vydaném bibliografickým centrem Cambridge v roce 2001.
František Hamr
Narodil se 15. října 1911 ve Šlapanicích. Původním povoláním byl kovodělník. Patřil k předním československým novátorům, reflexní odrazové desky na dopravních značkách jsou jeho objevem. V mládí se věnoval hudbě i sportu – hrával v místním dechovém orchestru a v dresu SKŠ kopanou a tenis. Zálibou mu byla i zahrádka – dokonce vyšlechtil tzv. Hamrovo jablko. Zemřel 23. listopadu 1980 v rodném městě.
Dalibor Pacík
Šlapanický rodák prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc. se narodil 15. srpna 1955, dětství a mládí prožil ve Šlapanicích, kde v současné době také žije. V letech 1990-2020 byl přednostou Urologické kliniky Fakultní nemocnice Brno a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (stal se tak při jmenování nejmladším a současně pak v historii české i slovenské urologie nejdéle sloužícím přednostou urologické kliniky) a od roku 2002 vedoucím lékařem nestátního ambulantního zdravotnického zařízení Urologie prof. Pacík.
Profesor Pacík od roku 1990 absolvoval odborné stáže a vzdělávací pobyty v USA a SRN, publikoval více než 300 prací in extenso, přednesl přes 400 přednášek na odborných fórech a jeho práce jsou citovány v mnoha domácích i zahraničních pracích. Předsedal také odborným sekcím na kongresech a odborných setkáních doma i v zahraničí. Zastával různé funkce v České urologické společnosti a je členem národních i mezinárodních odborných společností. V roce 2000 byl jmenován soudním znalcem, je členem redakční rady časopisu Česká urologie a byl také šéfredaktorem časopisu Urologické listy, který založil.
Za odbornou publikační činnost mu bylo uděleno několik cen České urologické společnosti. Za přínos v oblasti medicíny a zdravotnictví obdržel v roce 2009 Cenu Jihomoravského kraje. Profesor Pacík také stál u zrodu zcela nové metody méně invazivní léčby nezhoubného zbytnění prostaty REZUM. V roce 2019 mu bylo, jako prvnímu urologovi z Brna a Jihomoravského kraje, vedením České urologické společnosti uděleno čestné členství České urologické společnosti ČSL JEP za výjimečné zásluhy o obor urologie.
V roce 2020 založil v Surgal Clinic první centrum méně invazivní léčby nezhoubného zbytnění prostaty metodou REZUM a stal se jeho vedoucím. O své pacienty dále pečuje ve svém nestátním zdravotnickém zařízení.
František Pospíšil
Profesor Ing. František Pospíšil, CSc., odborník na tropické a subtropické zemědělství, se narodil ve Šlapanicích 31. 1. 1928. Prožil zde i část svého života, přestože jeho profesní povinnosti jej zavedly mnohdy do vzdálené ciziny. Už v 60. letech 20. století působil v Ghaně, kde mimo jiné zaregistroval, že Afričané pěstují subtropickou luskovinu „Psophocarpus tetragonolobus“ (praskavec ledencový), který má takové složení bílkovin plně nahrazující bílkoviny živočišného původu, což v rozvojových zemích, kde je mnohdy málo masa, se mohlo podílet na likvidaci hladu.
V letech 1972–1977 byl profesor Pospíšil ředitelem Institutu tropického a subtropického zemědělství Vysoké školy zemědělské v Praze a koncem 70. let jej požádala vietnamská vláda o zavedení pěstování této rostliny intenzivním způsobem. Do Vietnamu odletěl v roce 1979, kde na jeho práci týkající se nejen této subtropické luskoviny navázali jeho další kolegové. Začátkem 80. let se ještě jednou vrátil do Afriky do Nigérie.
V polovině 80. let odešel do Lednice, kde působil jako vedoucí katedry ovocnářství a vinohradnictví na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity, až do odchodu do důchodu v roce 1993. V 90. letech stál spolu s ostatními akademiky, zemědělskými odborníky, lékaři, a orientalisty u zrodu Česko-vietnamské společnosti a byl také rádcem brněnských citrusářů. Zemřel ve Valticích 21. 2. 2014 ve věku 86 roků.
Jaroslav Zeman
Doc. MVDr. Jaroslav Zeman se narodil ve Šlapanicích 30. května 1928 a po maturitě na brněnském gymnáziu se rozhodl kráčet ve šlépějích svého otce, obvodního veterinárního lékaře. Na Vysoké škole veterinární v Brně promoval v roce 1953 a následně pracoval na Ústavu zoohygieny VŠV v Brně jako odborný asistent. Roku 1965 se stal členem Československé bioklimatologické společnosti, 1970 tajemníkem a 1977 předsedou sekce bioklimatologie zvířat. Byl vysokoškolským pedagogem na VŠV v Brně, výzkumným pracovníkem a předním uznávaným odborníkem v oblasti zoohygieny. Autor více než 100 vědeckých a odborných publikací, spoluautor 5 knižních publikací a řady učebních textů. Byl dlouholetým členem Oborové rady Státní veterinární správy Ministerstva zemědělství. V místě bydliště působil v mládí jako nadaný sportovec (hokej, fotbal, tenis). Od roku 1960 se věnoval komunální politice (poslanec, člen Zastupitelstva a Rady města, předseda Komise pro mládež a tělovýchovu, předseda Komise pro tisk a informace a předseda redakční rady Šlapanického zpravodaje). Zemřel 4. dubna 2003.
Karel Zeman
MUDr. Karel Zeman CSc., emeritní profesor lékařské fakulty Masarykovy univerzity se narodil ve Šlapanicích 17.5.1937. Od mládí cvičil v Sokole, hrál v ochotnickém souboru, svůj hlas propůjčil i Kašpárkovi v loutkovém divadle a zapojoval se do dalších aktivit. Přes výtečné výsledky ve škole nemohl nastoupit na studia, protože neměl dělnický původ. Nastoupil proto do učení na elektrikáře, kde absolvoval večerní studium gymnázia na Křenové v Brně.
Po složení maturity ještě politická situace stále nedovolovala, aby nastoupil studium medicíny, a proto se přihlásil na Vysokou školu zemědělskou a lesnickou v Brně. Po roce mu bylo umožněno přestoupit na Lékařskou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, kterou ukončil v roce 1963. Nastoupil jako lékař v plicním sanatoriu v Krkonoších v Horním Maršově a po vojenské službě od roku 1964 působil jako lékař na interním oddělení Nemocnice v Kyjově. V roce 1968 nastoupil na I. interní kliniku, nyní kardioangiologickou kliniku FN u sv. Anny a Lékařskou fakultu MU Brno, kde působil po celý další život.
V roce 1969 byl iniciátorem budování koronární jednotky, jedné z prvních v ČSR. V roce 1976 byl jmenován krajským kardiologem Jihomoravského kraje a ordinářem pro kardiologii. V roce 1984 zavedl v Brně monitorování EKG, poruch rytmu, srdeční ischemie pomocí Holterovy metody a v roce 1986 byl pověřen vedením koronární jednotky. Po vybudování Zdravotního střediska ve Šlapanicích zde zprovoznil kardiologickou ordinaci, kterou vedl až do roku 2010.
Prof. Zeman obdržel v roce 2019 Pamětní medaili a dedikační list při příležitosti výročí 100 let od založení Lékařské fakulty MU. Toto ocenění mu bylo uděleno za rozvoj fakulty se kterou spojil celý svůj profesní život. Kniha jeho života se uzavřela 10. října 2022.
