Stanislav Hanzl
Narodil se 9. října roku 1919 ve Šlapanicích v rodině truhlářského dělníka jako nejmladší ze šesti dětí. Už od mládí projevoval výtvarné sklony, talent zdědil po dědečkovi, který se zabýval vyšíváním krajek na bohoslovecká roucha, kanýrů na národních krojích a svatebních šatech.
Po dokončení měšťanské školy v roce 1934 sbíral první zkušenosti u akademického sochaře F. Proseckého v Brně, potom pracoval několik let v dílně řezbáře J. Staňka v Bučovicích. Během 2. světové války, v roce 1942 začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Brně, ale po krátké době byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (prof. K. Dvořák). Po uzavření vysokých škol za okupace přišlo totální nasazení pro práci v Berlíně, odkud se pokusil roku 1944 uprchnout, ale byl zatčen gestapem a poslán do donucovacích pracoven v Pardubicích a Praze‑Ruzyni.
Ještě předtím, než v roce 1949 absolvoval školu, bylo odhaleno jeho první větší dílo – dne 7. listopadu 1948 pomník Osvobození v rodných Šlapanicích, známý rudoarmějec. Po studiích se stal členem Svazu československých výtvarných umělců a později členem Jednoty výtvarných umělců v Praze.
S jeho díly se můžeme setkat i v jiných českých městech – v Ústí nad Labem stojí pomník Prokopa Holého, ve Šlapanicích pomník na hrobě rodičů a jeho nejznámějším dílem je nejspíše socha Leoše Janáčka před brněnským divadlem, nesoucím skladatelovo jméno. Se svými díly se Stanislav Hanzl úspěšně zúčastnil mnohých soutěží a výstav. Se svojí ženou Jarmilou, rovněž akademickou sochařkou, žil v Praze. Spolupracovala s ním na restaurování soch na Karlově mostě, Matyášově bráně na Pražském hradě, v zámku Trója a Anežském klášteře. V roce 2009 mu byl udělen titul Čestný občan města Šlapanice za celoživotní zásluhy na poli umělecké tvorby. Zemřel 1. prosince 2011 ve věku 92 let.
