Stručné dějiny obce Bedřichovice
19. 09. 2017 / Kultura
(Podle záznamů z obecní kroniky, doplňované kronikářem, panem Petrem Vaňáčkem, a posléze jeho dcerou, MUDr. Eliškou Jaškovou.)
Prolog:
Prochodil jsem obec Bedřichovice s fotoaparátem v ruce. Bylo moc pěkně, krásný zimní slunečný den. Hm, obyčejná moravská vesnice. Ale aspoň si na nic jiného nehraje. Krásná kaple, malý park, ulice, hospoda, pěkné i horší domy. Díry na silnici, obchod, hezké průlezky pro děcka. Po obzoru sviští auta po silnici i po dálnici. Kolikrát jsem projížděl okolo? Bedřichovice i další vesnice byly jen rozmazanou šmouhou v krajině. Teď tady stojím a přemýšlím. Míjíme dnes moc rychle lidské osudy a lidská sídla, abychom se přihnali na konec naší cesty, kde najdeme zase jen lidské osudy.
Pojďte se na chvíli se mnou zastavit nad obyčejnou moravskou vesnicí, kterou známe pod jménem Bedřichovice. Zalistujme v obecních kronikách, do kterých jsem nahlížel s laskavým svolením paní MUDr. Jaškové, kronikářky obce.
Představte si, že dostanete dobré, ale opravdu dobré kafe, a při povídání o tom, jak se kronikářství přeneslo z otce na dceru, můžete zjistit, že napoleonští vojáci nebyli zdaleka jediní, kteří tudy nesli dějiny a zanechali zde stopu v čase.
První čtenářské nahlédnutí do obecní kroniky:
(Doslovný přepis stránek.)
Zlatou rukou zapsal můj tatínek, Petr Vaňáček, do pamětní knihy Sboru dobrovolných hasičů v Bedřichovicích v roce 1930.
Nyní já, na jeho věčnou památku, vděčně přepisuji na první listy druhého dílu kroniky naší obce jeho text, při vstupu do třetího tisíciletí.
Nyní ještě přepis tatínkova záhlaví a již bude psáno o časech dávno minulých.
...Jenom v dějinách znovu oživujeme chřadnoucí mysl, čerpáme sil k dalším bojům a uvědomujeme si, co jsme, podotýká kronikář prof. Lacina v předmluvě ke své Kronice české...
Kdy, za jakých okolností a kým byly Bedřichovice založeny, není dosud zjištěno. Dlouhá doba několika staletí nám pravý původ a vznik obce zahalila závojem minulosti.
Pověst vypráví, že tři bratři počestného rodu odešli kdysi od svého lecha, aby se usadili v jiné krajině Moravy a tam se klidně živili i se svými rodinami. I stalo se, že přišli v naše kraje, východně od Brna, a založili tři osady, které nesou dodnes jejich jména. Jeden z nich, jménem Blažej, založil Blažejovice, Jiřík Jiříkovice a třetí, který se usadil v blízkosti Zlatého potoka, jenž je pokračováním Říčky tekoucí od severu, jmenoval se Bedřich a založil Bedřichovice.
Tato osada snad již v 8. století byla dosti početná a zeman její již tehdy nesl jméno vladyka z Bedřichovic a patřil k oukrají olomouckému. Pravděpodobně tu stával kdysi osamělý dvorec, k němuž později přibývaly další grunty a chalupy. Kdy však dvorec byl založen, není možno s určitostí říci. Tento Bedřich tedy asi býval jedním z prvních obyvatelů dvorce; dvorci snad říkáno Bedřichovice, tj. lid Bedřichův, asi v roce 1300 Bedrzichowicz, potom Bedřechovice a dnes, ve 20. století, Bedřichovice u Brna.
Pokud jsou známy zprávy o této obci, bývaly prý Bedřichovice „zvláštním statkem“, který patřil vladykům z Bedřichovic. Roku 1306 duchovní správce ve Šlapanicích, zástupce scholastikův, měl pro sebe, mimo jiné, také desátky z Bedřichovic. Tedy již počátkem století 14. patřily Bedřichovice pod duchovní správu šlapanickou.
Roku 1350 držel Bedřichovice jako své panství Zbraslav z Bedřichovic, který prodal později tento statek bratrům Herešovi a Buškovi z Lelekovic. Tito bratři však obec Bedřichovice příliš dlouho nedrželi, neboť roku 1369, podle listin v archivu brněnské kapituly, koupeno v Bedřichovicích devět půl lánu, pět chalup a jeden mlýn ke statku sv. Petra v Brně tehdejším proboštem a kapitulou. To však byla jen část Bedřichovic, neboť další část daroval proboštu a kapitule brněnské markrabě Jošt až r. 1400. Tehdy dostal probošt a kapitula ještě dvůr a 2 lány. Tímto rokem staly se tedy již celé Bedřichovice majetkem kapituly a pak nadále v 15. století byly součástí statku sv. Petra v Brně. V těch dobách řádily po vlastech našich neutěšené boje náboženské. Hlavním dějištěm těchto hrůz válečných stala se sice země Česká, ale i u nás vryly se tyto události hluboko v paměť a pronikly také do Bedřichovic, neboť je o tom záznam ve starých listinách.
Roku 1500 čítala obec Bedřichovice celkem již 30 domů. V 16. století, r. 1558 dala kapitula Bedřichovice se všemi platy, důchody a užitky proboštu Mikuláši z Kovačova do zástavy. Tento probošt je později poručil svým synovcům. Bedřichovice měly tedy po tento čas novou vrchnost. Ale po smrti probošta Mikuláše z Kovačova kapitula vymáhala a konečně opět nabyla Bedřichovice r. 1562.
Když pak se stal proboštem Jan Grodecký (1565 – 1572 ), zřídil mezi Bedřichovicemi a Podolím rybník, který byl pojmenován Radvan. Druhý rybník u Bedřichovic jmenoval se Pindulka. Držela jej sama vrchnost. Z té doby jistě zachoval se až dodnes název oněch míst: Na rybníku. Z toho důvodu dostala se asi také ryba na starou obecní pečeť. Ryba je na obecní pečeti rovněž dodnes. Později byla zřízena vrchností v Bedřichovicích také hospoda, a sice r. 1694. Při stavbě této hospody a jiných budov byli Bedřichovičtí velmi přetěžováni pracemi, zvláště při dovážení potřebného materiálu.
Poddaní měli ke své vrchnosti jisté povinnosti. Povinnosti usedlíků v Bedřichovicích v 15. století byly: Celoláník dával o sv. Michalu 9 lotů, o sv. Jiří také 9 lotů. Mlynář platil o sv. Michalu 40 kr., o sv. Jiří též 40 kr.; později však platil z milosti jen 20 kr. Dále platili usedlíci celkem podle starých register 12 hř. bez 18 kr. mimo rychtáře, který držel svobodný lán. Později se platilo podle nových register jen 10 hř. bez 8 kr., o sv. Michalu 4 hř. 46 kr. a ze mlýna 20 kr., o sv. Jiří 4 a půl hř. 2 kr. a ze mlýna opět 20 kr. Mimo to dával každý celoláník o Vánocích 4 slepice, ze mlýna 6 slepic, 4 velcí chalupníci po 1 slepici – celkem 42 slepic. Královské berně platil každý poddaný 9 lotů, rychtář též 9 lotů, 4 velcí chalupníci po 9 kr. a 4 malí chalupníci po 4 kr. Celkem se platilo 6 hř. bez 10 kr. Mimo to se platilo za šenkování vína 7 zl. 30 kr., při obnově obecního úřadu 3 zl. 36 kr.
Další povinností bylo dávati desátek scholasterii do Šlapanic. Dále se chodilo také na robotu podle gruntů. Celoláníci v Bedřichovicích robotovali 3⁄4 roku s 2 koni 3 dny v týdnu a od sv. Jana Křtitele do sv. Václava dvakrát tolik. Pololáníci po 3⁄4 roku s 2 koni 1 a 1⁄2 dne v týdnu a 1⁄4 roku dvakrát tolik. Chalupníci nebo podruzi robotovali po celý rok 1 den týdně pěšky. To byla zákonná robota. Z milosti za odpuštěnou robotu dáváno 10 hřiven z lánu.
Mimo tyto povinnosti a roboty, od nichž nebylo odvolání, ježto byly chráněny zákonem, bylo jim nésti také ještě mnohé škody způsobené rozpoutanými živly přírodními. Tak je zapsáno, že r. 1580 stihla Bedřichovice i celé okolí veliká povodeň, v r. 1590 pak postižen zdejší kraj zemětřesením. Dále r. 1593 byla zničena celá úroda krupobitím a prudkými bouřemi. Za několik let na to, r. 1598, byla v obci velká bída pro naprostou neúrodu, snad v důsledku sucha.
Za nepřátelských tažení válečných rovněž velice trpěly naše kraje – i Bedřichovice. Za dobývání Brna Švédy v letech 1643–1645, jež tehdy hájil hrabě de Souches, byly Bedřichovice úplně vypáleny. Než přes všechno vojenské plenění, živelní pohromy a požáry, bylo přece jen r. 1653 v Bedřichovicích osazeno 11 gruntů; 8 gruntů však ještě zůstávalo pustých. K roku 1673 bylo zde již 18 gruntů. Novými taženími válečnými za války 30leté však nastaly mnohé změny. R. 1685 rovněž zakusili Bedřichovičtí mnoho vojenskými pochody.
Poddaní, byvše postiženi mnohými neštěstími a přetěžováni mnoha daněmi, platy a dávkami i robotou, byli ovšem časem nespokojeni a roztrpčeni do té míry, že vypovídali vrchnosti poslušnost a bouřili se. Takové rebelie poddaných z Bedřichovic jsou zaznamenány roku 1742.
Poddaní v Bedřichovicích byli od nepaměti národnosti české a náboženství římsko-katolického. R. 1746 bylo zde 141 lidí. R. 1791 již 190 lidí a 34 domy. Ve vsi byla až do r. 1934 zvonice. Kdy byla postavena, těžko říci, neboť o ní není přesných zpráv. Střecha byla zakončena dvojitým křížkem. Zvon, jenž byl ve zvonici zavěšen, později vyměněn za nový, ježto byl puklý. Ve staré zvonici zachoval se letopočet 1824, což snad značí, že zvonice v tom roce byla opravována. Či snad je to rok postavení?
Prostředníkem mezi poddanými a vrchností býval jako jinde obecní úřad, který se každoročně obnovoval a za to se platil poplatek. Obecní úřad vedl rychtář, jenž míval někdy od vrchnosti jisté výhody, jindy ovšem nic. Za svoje úřední cesty obyčejně dostával přiměřený poplatek. Na důležitých listinách bývala stará obecní pečeť, jež nesla nápis: „Peczet obcze Bedrzechovski“. Ve středu pečeti byl obraz kapra. Před rokem 1800 čítaly Bedřichovice již 43 rodin se 206 obyvateli.
Po napoleonských válkách vypukly četné nemoce. Duchovní ve Šlapanicích zaopatřovali denně až 20 nemocných. Od 1. do 31. ledna 1806 zemřelo 345 osob ve farnosti. Rovněž roku 1831 zuřila na Moravě cholera. V okolí zemřelo mnoho lidí. Bedřichovice byly jako zázrakem ušetřeny; zemřela jen jedna osoba.
V letech 1780 a později byly roboty přeměňovány na platy, což potom tak zůstalo až do roku 1848, kdy vyvrcholivšími selskými bouřemi, přinucen byl mladý císař František Josef I. vydat konečný dekret o zrušení roboty. Od těch dob se jednotlivé obce vyvíjely svobodně a samostatně. Než však se dočkaly dnešních dnů, bylo jim prožíti mnohé svízele a trampoty, škody a války,
R. 1906 založena byla obecní knihovna. V r. 1913 zavedena v obci elektrizace a později rozšířena na celou obec.
Jednou z nejvážnějších událostí, jež zanechala bolestné vzpomínky a citelně se dotkla všech, byla první světová válka. Záminkou k ní bylo zavraždění rakouského následníka trůnu – arcivévody Ferdinanda a jeho choti v Sarajevě 28. června r. 1914. Rakousko-Uhersko vnutilo malému Srbsku nerovný boj. Počítalo tudíž, že se s ním vyrovná obratem ruky. Zatím se rozpoutala strašlivá světová válka, neboť za ohrožené Srbsko se postavilo Rusko a s ním Francie, Německo mělo smlouvu s Rakouskem a Anglie s Francií. Ostatní státy následovaly postupně. Dne 31. července vyhlášena u nás částečná mobilizace, dne 20. srpna, všeobecná.
Byla to doba zlá a plná útrap válečných. Stálé soupisy, rekvizice, odvody mladých i padesátiletých, bída, drahota a nedostatek, jakož i udavačství dohánělo lidi k zoufalství. Nejhorší byl rok 1917, kdy došlo na rekvizice zvonů a domácích potřeb. Nebylo divu, že vojáci na frontě i lidé doma mřeli podvýživou, když pro osobu dostávalo se 240 g mouky týdně, později jen 140 g, cukru 3⁄4 kg na měsíc.
Dne 22. listopadu 1916 zemřel starý císař František Josef. I a čekal se konec války, leč marně.
Nastaly nové a vojenské rekvizice a lidem na vesnicích odebírány i tzv. „přebytky“. Vůdce národa Dr. Karel Kramář byl odsouzen pro velezradu k smrti v r. 1915, ale novým a posledním císařem Karlem amnestován.
Teprve s létem 1918 nadešel očekávaný obrat na bojišti. Spojenecké armády, jimž velel francouzský maršál Foch, zahájily tak prudký nápor, že Němci neodolali. Tak slavily nakonec zasloužené vítězství spravedlnost a lidskost. Že z potoků nejušlechtilejší krve se zrodila znova svoboda a samostatnost národa československého, o to přední zásluha patří Dr. T. G. Masarykovi.
Když se zhroutilo Rakousko-Uhersko, prohlášena byla 28. října 1918 samostatnost československá. Tak vzniklo Československo jako republika, jejímž prvním prezidentem se stal po zásluze Masaryk.
Bedřichovice leží v mírném údolí, asi 8 km na východ od Brna při státní silnici olomoucké. Vesnicí probíhá okresní silnice od severu z Podolí, v obci se točí na východ a pak vede k jihu do Šlapanic, kam je obec přifařena a přiškolena. Nejbližší nádraží je též ve Šlapanicích, vzdáleno asi 2 km. Pošta, telefon a telegraf je rovněž ve Šlapanicích. Tam obec spadá i pod četnickou stanici. V katastru obce je též kamenný lom, ze kterého italští dělníci brali kámen na stavbu blízké železnice v roce 1887. Mimo velkého válcového mlýna větších podniků v obci není.
Tolik z tatínkova záznamu.
Zapsala MUDr. Jašková
Přepsal Jiří Šebela
Šlapanický Zpravodaj 02/2005
