Radnice
Radnice na Kalvodově ulici má svou bohatou historii. Je druhou nejstarší šlapanickou restaurací. Původní radnice pocházející z druhé poloviny 16. století byla přízemní. Z této stavby se však do dneška dochovalo jen sklepení, sloužící původně jako místní žalář. Mělo u stropu jedno malé okénko do ulice a druhé do dvora. Ještě v 19. století byly ve zdi zasazeny okovy. Delikventi zde byli drženi a vyslýcháni, soud se odbýval za přítomnosti rychtáře a konšelů v radnici či ve vedlejší budově, kde se nalézala i kovárna. Jako třetí možné místo soudního dvora se uvádí i někdejší šrotovací mlýn ve Starém dvoře. Pokud zločin zasloužil hrdelní trest, odsouzence sťali v místech dnešního parku na Brněnské ulici, tam, co je smírčí kámen a socha rudoarmějce. Šibenice stála až na Hraničkách. Kat přijížděl z Brna. K nejvyššímu trestu byla odsouzena např. Justina Svobodová za zardoušení nemanželského dítěte (1683), Jiřík Hermanovský, který kradl v kostele ve Velkém Meziříčí (1720), či Matyáš Koblížek a Václav Hrubý za loupežné přepadení u Líšně (1734). Roku 1843 získala radnice při přestavbě druhé podlaží, které však vydrželo na budově jen něco málo přes šedesát let, protože v roce 1905 bylo z rozhodnutí obecní rady strženo.
V radnici býval uložen obecní archív, důležité obecní písemnosti, pozemkové (gruntovní) knihy a privilegia udělená vrchností. Největší význam mělo pro město právo tržní, které dovolovalo obci pořádat jarmarky. Bylo uděleno roku 1563 (obecně se soudí, že současně s právem soudním a hrdelním, jež opravňovalo provinilce odsoudit k smrti). V radnici se scházel rychtář s radními ve věcech úředních. Rychtáře dosazovala vrchnost, ale úřad bylo možno dědičně zakoupit, jak to učinil rod Zemanů, jenž si jej podržel nejdéle (od roku 1748 do roku 1848). Po zrušení poddanství zanikla i funkce rychtáře a jeho povinnosti převzal dosazený starosta spolu s radními.
Kromě toho se zde nacházel také šenk, do kterého se chodila bavit a pít selská chasa. Právo čepu je zde od roku 1592. Prvním písemně doloženým hostinským je z roku 1780 Bernard Bulla. Občas budova sloužila i jiným účelům – již před rokem 1707 se v radnici vybíralo mýtné od trhovců, před postavením nové školní budovy ve druhé polovině 19. století zde našel azyl pomocný učitel se svými svěřenci, na přelomu 20. a 30. let XX. století měl v budově ateliér fotograf Ladislav Zástava, krátce se tu i boxovalo. V roce 1933 koupil budovu od města hostinský Alois Hrabálek. Ve čtyřicátých letech pak tady působila záložna a spořitelna.
V roce 1950 připadla Radnice Jednotě. Nepostihl ji smutný osud jako spoustu jiných provozoven živností, je jen v rámci potírání alkoholismu přejmenována na lidovou kavárnu. V roce 1962 je fasáda ozdobena podle tehdejší módy neónovým nápisem Restaurace – Jídelna. Svítící písmena v současnosti nahradil na průčelí nápis RADNICE, ale co se účelu týče, platí to, co hlásal neónový poutač.
