Richard Rektořík 3. 4. 1884 - 10. 3. 1977
10. 3. 2017 / Kultura
V okresních novinách SMĚR z 12. 7. 1975 se pod nadpisem Moravský F. L. Věk píše: „Jednou ze zajímavých postav moravského venkova je šlapanický sběratel a vlastivědný pracovník Richard Rektořík, bývalý obchodník smíšeným zbožím a doposud pokladník místního kina. Již mu táhne na 92. rok a jeho výrazná tvář s plnovousem se po celá desetiletí již neměnila.“
Letos je tomu 40 let, kdy opustil tento svět, a proto několik vzpomínek na tuto výraznou osobnost nejen našeho města. Richard Rektořík se narodil 3. dubna 1884 ve Fryštáku u Holešova a ve čtrnácti letech odešel do Vídně, kde se vyučil obchodním příručím. V roce 1902 nastoupil do obchodu fi rmy Kameníček v Dolním Štěpánově u Olomouce a v roce 1907 si v Moravské Hůzové vzal za manželku Marii, rozenou Maitnerovou. V tomtéž roce se přestěhovali do Šlapanic, kde si od Josefa Zemana zakoupili obchod smíšeným zbožím. Sortiment běžných potravin následně rozšířili ještě o knihkupectví a papírnictví. Měli čtyři děti Vlastu, Drahomíru, Jaroslava a Jarmilu. Syn Jaroslav obchod převzal v roce 1936.
V roce 1924 se rozhodl Richard Rektořík, že by těch málo majitelů motorových vozidel ze Šlapanic a blízkého okolí mohlo čerpat benzin u „domácí benzinové pumpy“, a tak s využitím služeb firmy Bratři Zikmundové v tomtéž roce první benzinovou pumpu ve Šlapanicích vybudoval. Ta sloužila po různých modernizacích až do roku 1967.
Richard Rektořík se brzy ve Šlapanicích „domestikoval“ a postupně se zapojoval do většiny kulturních akcí v obci a jejím okolí. Tak například již v letech 1910–1912 se aktivně podílel na stavbě Mohyly míru a osobně se znal s jejím ideovým tvůrcem P. Aloisem Slovákem, který za ním často chodíval s prosbou, aby na stavbu osobně dohlédl. Byl rovněž členem výboru Družstva pro postavení sokolovny ve Šlapanicích a na stavbě samotné odpracoval mnoho hodin. Ve třicátých letech stál u založení spolku Náš domov a Vlastivědného muzea.
Pana Rektoříka si lidé pamatují jako dlouholetého pokladníka v místním sokolském kině. O svou milovanou sokolovnu, park a celé Šlapanice se staral jako neuvěřitelně obětavý brigádník. Působil jako topič v uhelné kotelně, opravoval chodníky, ořezá- val ploty, pomáhal při výstavbě dnes již neexistující malé obřadní síně na hřbitově a velmi podporoval vlastivědu a historii v místním muzeu. Celý život se věnoval sběratelství pohlednic, mincí, bankovek, knih, odznaků, známek a upoutávek exlibris.
Jeho největší sběratelskou láskou byly pohlednice, které ho přivedly k aktivní účasti při založení brněnského klubu fi lokartis- tů. Jeho nákladem také vyšla celá řada pohlednic s historickým a vlastivědným obsahem. Rektoříkovo knihkupectví také vydalo přes 25 ks pohlednic a fotografických skládaček se zajímavostmi ze Šlapanic a okolí. S láskou uchovával také památky po našich velkých rodácích, zejména po malíři Aloisi Kalvodovi, s desítkami významných lidí se osobně znal a se stovkami sběratelů si dopisoval a vyměňoval si své sběratelské artefakty.
Láska ke sběratelství přivedla pana Rektoříka také ke shromažďování fi gurek, ze kterých postupně sestavil neopakovatelný betlém, který znalo snad každé dítě ve Šlapanicích. Betlém se dvěma sty fi gurek byl obohacen ještě různými hracími strojky a obrazy, tančícími panenkami a panáčky, takže kouzlo Vánoc bylo nejen dokonalé, ale také nezapomenutelné. A děti každý rok soutěžily o cukrové dobroty v tom, kolik najdou u betléma nových fi gurek. Slavnost chvíle byla doprovázena ještě kouzlem osobnosti pana Rektoříka, vždy v černých šatech a s bílým plnovousem, kterého malé děti velmi dobře znaly z návštěv dětských představení v místním kině. U betléma se tak vystřídaly celé generace.
Symboly míst, kde se pan Richard Rektořík narodil, kde se usadil a žil až do své smrti v roce 1977, a symboly jeho přesvědčení jsou znázorněny i v jeho exlibris: Hostýn, Mohyla míru, kniha, víra v dobro. Pro současné generace je jistě vhodné připomínat takovéto obětavé občany Šlapanic, kterým pan Richard Rektořík bezpochyby byl.
Jaroslav Rektořík
